V kumštu je hodně cestiček, které se klikatí a kříží. Vnitřně se všichni snažíme hledat harmonii a krásu. Snad to přichází s věkem a zklidněním, s pokorou hledat podstatu věcí. Přechod od viditelného světa k vnitřnímu je cestou k prostotě a pravdě. Je to cesta svobody. Na počátku je osobní zkušenost, zážitek a ona mlčenlivá řeč věcí, které nás obklopují. Pak už jsou to jen obrazy a plastiky, které žijí svým vlastním životem a někdy třeba osloví i diváka… Celá má výtvarná tvorba je pro mě úžasnou otevřenou cestou i poznáváním sebe a také života. Tíhnul jsem vždy k příběhu, vyprávění, vztahům. V současnosti je příběh nesený samotnou výtvarnou formou, výběrem materiálů, odehrává se na úrovni symbiózy plochy, barev, tvarů. V prázdném plátně je skryta úžasná energie. Už první zásah výtvarníka vytváří cestu, začíná vytvářet vztahy. Dnes preferuji jednoduchost sdělení, kresbu, která vztahy předjímá. Nedá se hovořit o čisté abstraktní poloze, nesnadno se o tom mluví. jsou to věci povědomí, projev určitého vnitřního stavu mysli i projev osobního vyrovnávání se světem a životem. Třeba utrpení, úzkost a na druhé straně naděje, to je čistá bílá barva – otevřený prostor bez hranic, je to vlastně počátek a konec… Keramika je krásný a zvláštní materiál. Na jedné straně lze realizovat cokoliv si vymyslíte, ale na druhé straně jsou bariéry dané technologií práce, které nelze překročit. K tomu ještě oheň výpalu, chemie glazur. Důležité je materiál pochopit a respektovat ho jako reálného partnera, nebrat ho jako protivníka. Být otevřený, neustrnout, s pokorou v duši naslouchat a nechat se stále okouzlovat. Malování a sochařinu poctivě střádám, vždy si určí, co má být navrchu. Jsem v letech, kdy tahám za ten kratší konec špagátu, tak si považuji, že se každý den mohu věnovat tvorbě podle vnitřního nutkání. Jak říká Fousek ,,není čas lhát…” Věci se hromadí v ateliéru. Zdá se mi, že vždycky je toho víc přede mnou, než za mnou. S každým nápadem přichází jeho výtvarné řešení, pak další a další. Stále jsem ale jen na pokraji té cesty. A tak to určitě má být… Pavel Rajdl